MŮJ PŘÍBĚH - Ellen Nyström

Když si vzpomenu na švédský basketbal, už od dětství mi utkvěly v paměti dva týmy. Plannja a Alvik. Plannja byl takový podivně pojmenovaný tým z Luleå, ale ve Stockholmu také jezdila spousta stavebních aut s nápisem Plannja. Pak mi někdo řekl, že jsou sponzory jednoho klubu v Luleå.

Luleå má dva profesionální týmy, po jednom v SBL Dam a Herr, a oba byly víceméně odjakživa v mém světě špičkovými kluby. Vždycky jsem slyšel hráče, jak si pochvalují profesionalitu a kulturu na severu. A ženský tým je už nějakou dobu dominantní silou. Během sezony se vždycky říká "jo, to bude Luleå a...", když se mluví o soupeřích. Letos v tom není žádný rozdíl. Luleå je celý rok na koni. A má to hodně společného s Ellen Nyströmem.

S Ellen jsem se seznámil před dvěma lety, když jsem spolupracoval s Chiomou Nnamakou, která byla kapitánkou týmu Luleå Basket. Ellen byla jednou z klíčových hráček týmu a spolu s Allis Nyström, Josefine Vesterberg, Chiomou a kolegyní ze Solesquadu Matildou Ekh tvořily základní pětku s tunou zkušeností a ocenění. A pokud jste si mysleli, že to je sestava, přidejte do ní v polovině sezony bývalou ostrostřelkyni WNBA Maggie Lucasovou a budete přemýšlet znovu. Ale není náhoda, proč byl Ellen požádán, aby se stal kapitánem týmu, když Chioma odešla do důchodu.

Ellen začala hrát basketbal v pěti letech. Její matka, bývalá házenkářka, založila tým v místním klubu Höken. Její matka Lena byla skvělou basketbalistkou a její otec Leif byl členem švédského národního týmu. A Plannja, jaké jsou její šance? Ellenin starší bratr byl v mládí také velkým nadějným hráčem, dostal se do národních týmů a hrál basketbal na Hope College v Michiganu. Takže Ellen začala svou kariéru v malé místní tělocvičně Furuparksskolan. Když jsem se jí na tu tělocvičnu zeptal, řekla, že si není jistá, jestli tam byla tříbodová čára, ale pokud ano, tak se křížily, protože byla tak malá.

Spolu s budoucími spoluhráčkami z Luleå Basket Allis a Josefine Ellen dovedly svůj malý místní tým až do národního finále U16 a odvezly si zlato. Poté se jim všem dostalo větší pozornosti a brzy se stali členy různých mládežnických národních týmů. Protože hrála basketbal na střední škole v RIG Luleå, začala v posledním roce hrát profesionálně také za Luleå Basket a zároveň byla členkou národního týmu U20. Mluvíme o tom, že dělá hluk, že? Poté, co neuspěla ve finále SBL Dam, se zavázala hrát basketbal na Colorado State University v konferenci Mountain West.

Její ocenění na vysoké škole je možná to první, co jsem o Ellen slyšel. To je moje první vzpomínka na její jméno, že se jí na vysoké škole dařilo. A když jsem se jí na to zeptal, byla až příliš skromná, musel jsem to z ní víceméně vytáhnout. Kdybych byla vyhlášena All-MWC spolu s prvákem roku, dvakrát All-MWC hráčkou roku a College sportovkyní roku podle Coloradské sportovní síně slávy, můžu vám zaručit, že bych byla první, kdo by vám to řekl. Hej, možná jsem se dokonce představila jen tak. Ale ne Ellen, to není její povaha. Řekla jen: "Milovala jsem vysokou školu, bylo to skvělé.". Jo, a pak se stala první hráčkou, která kdy zaznamenala triple-double ve státě Colorado. Žena nebo muž.

Po ukončení studia v roce 2017 podepsala smlouvu ve Španělsku a tři roky hrála za IDK Gipuzkoa Donosti Basket v Baskicku. A když Covid v roce 2020 ligu ukončil, přestěhovala se zpět na sever, až do zasněžené Luleå.

A tak jsem ji poznal (hlas Teda Mosbyho). Ten ročník 2020-21 se zapsal do historie, protože Luleå se stala prvním týmem, který vyhrál po prohře 0:2 ve finále. Vzpomínám si na druhý zápas nahoře v Luleå, kdy ještě platila omezení a na tribuny smělo jen malé množství lidí, její táta byl jedním z nich. Byl v té malé skupince s bubny ten nejpyšnější, a i když to vypadalo, že ten druhý zápas bude největší propadák, stejně odcházela z kurtu se vztyčenou hlavou. Takže když se jim podařil obrat a vyhráli tři zápasy v řadě, vím, že to pro ni hodně znamenalo.

Když Luleå slavila na kurtu s kapitánkou Chiomou, která sekala síť, všiml jsem si, jak MVP ligy Klara Lundqvistová stojí sama s SVT a pláče. "Kde jsou sakra její spoluhráčky?" bylo jediné, co mě napadlo. Na to je čas a místo. Za chvíli se k tomu vrátím. Přijměme fakt, že tři kamarádky z malého týmu U16 slavily jako spoluhráčky národních šampionek. To je příběh, který se dá vyprávět.

V loňském roce Luleå dominovala základní části a některé zápasy vyhrála o více než 50 bodů. Čekal jsem jen na to, až se vrátí do finále, a jen tak tak se utkali s Norrköpingem o zlato. Když jsem dělal nějakou produkci z finále, byl jsem v Norrköpingu na čtvrtém zápase, v němž Luleå prohrávala 2:1 a musela vyhrát, nebo jít domů. Norrköping vyhrál a Luleå nedosáhla na tříbodový zisk a to, co se dělo po siréně a vyvolalo oslavy i slzy, mi o Ellen ukázalo jednu věc. Je to třída. Vždycky se cítím nepříjemně, když pracuji s hráčem a on prohraje, protože mám pocit, že ať udělám nebo řeknu cokoli, bude to špatně. Takže když jsem se snažila vyklouznout ven, najednou přichází Ellen a drží v náručí plačící spoluhráčku, a když po ní SVT požadovala rozhovor, Ellen jí řekla, ať jde do šatny, a zaujala její místo. A já jsem myslela jen na to, že Klára stojí sama a nemá žádnou veteránskou spoluhráčku, která by reportérovi řekla, aby jí dal minutku nebo dvě. Rozhovor skončil a byl hotový ani ne za minutu, a pak jsme v tunelu zůstaly jen my dvě. Váhala jsem, jestli mám něco říct, a ona se na mě jen podívala a řekla: "Je na to čas a místo, ne?" a kývla směrem k reportérovi, který právě odešel. Jak jsme tam tak stáli, mohl jsem říct, že tahle prohra byla těžká, ale Ellen není ten typ člověka, který by se ohlížel zpátky, a v příští sezoně bude Luleå jen a jen podnikat. Znovu. A to má všechno co do činění s Ellen.